Jak název napovídá, zde najdete akce, které nejen proběhly, ale i proběhnou na ČAGu i v našem krásném městě a okolí.

 

Ohlédnutí za adventem

Sára Suchá (Septima)
 
Ač už vánoční čas pominul, tak bych se k němu ještě ráda na chvíli vrátila. Vždyť Vánoce jsou krásný čas a stojí za to si na ně vzpomenout i občas během roku a ne jen těch 14 dní, které trvají. A abychom se do té krásné pohodové vánoční atmosféry lépe vnořili, tak si to upomeneme pomocí fotografií pořízených našimi fotografkami Emou a Katkou :)
 
             

Tak takhle vypadalo vystoupení našich studentů na náměstí během adventních trhů, kde jste jistě i vy na nejednom punči skončili.

    

A nesmíme ani zapomenout na neotřelou výzdobu celého ČAGu.

A co je nejdůležitější? No přece vánoční koncert! Na kterém jste si mohli koupit i vánoční vydání časopisu 4U :)

Pozn.: Záznam z koncertu najdete zde

  

Tyto a další fotky v plném rozlišení si můžete prohlédnout na našem Flickru 

www.flickr.com/photos/casopis4u/

Thanksgiving na ČAGu

Michaela Kočovská (kvinta)
 

Na čtvrtku 27. 11. bylo už od rána něco zvláštního – studenti 1. ročníku a kvinty byli slavnostně oblečení a do jednoho nervózní. Shlukovali se na chodbách do švitořících skupinek, kde dolaďovali poslední detaily nadcházejícího večera.

Vše začalo – jak jinak – v kuchyni naší jídelny. Odtud prváci začali nosit jídlo ve velkých kovových přepravkách. Po celé škole se linula opojná vůně pečeného krocana a holky se daly do otvírání nespočet konzerv s hráškem a kukuřicí.

Mezitím začala generálka. Lidé z prváku zkoušeli divadelní scénku „Speaking food“, část kvinty měla připravenou humoristickou scénku pojednávající o vzniku Thanksgiving, další studenti nacvičovali hudební vystoupení.

V 5 hodin to všechno vypuklo. To už bylo vše připravené – hosté byli připraveni plni očekávání ve sváteční atmosféře u tradičně americky vyzdobených stolů. Celým večerem provázeli Michal Kozák z kvinty a Emily Hillová z prvního ročníku.

Vše dopadlo – i přes počáteční obavy a značnou nervozitu – podle plánu. Nikomu nevypadl text, nikdo se nezakoktal a jídlo bylo prostě výtečné. Všechno působilo velmi mile a rodinně. Hosté, se kterými jsem mluvila, byli nadšení a naplněni pozitivní energii.

A studenti? Myslím, že pochopíte, když řeknu, že si všichni po tom celém večeru oddychli. Ale zároveň nás to ještě více stmelilo i přes to, že naplánovat takovouto akci není vůbec jednoduché. Učili jsme se o dni díkuvzdání nejen z knížek, ale zažili jsme ho na vlastní kůži se vším všudy. Všichni – učitelé, hosté, žáci – odcházeli spokojení a s úsměvem na rtech. 

Pozn. red.: Záznam z akce najdete zde

Oslavy 25 let od událostí 17. listopadu 1989

Marek Baloun (2.ročník)
 
 
Co se stalo 17. listopadu před 25 lety asi nikomu vysvětlovat nemusím. Násilně potlačenou studentskou demonstrací odstartovala událost známá po celém světě jako tzv. ,,Sametová revoluce" na jejímž konci byl pád komunistického režimu, který zde vládnul 40 let. Dnes po čtvrt století si myslím, že je na čase zeptat se (nejen) sám sebe na jednoduchou otázku s velmi těžkou odpovědí: ,,Vyvinul se nějak náš stát za těch 25 let?" Přesně na tuto otázku jsem se vyrazil zeptat na Českobudějovické náměstí. Zde máte krátkou reportáž: https://youtu.be/jSxVcmX8dZU
Objevily se také ale nesouhlasné hlasy, které se za vývoj státu stydí, ty ale odmítly vystoupit na kameru, takže Vám nemůžeme jejich názor zprostředkovat. 

 

PDS - Plzeňská diplomatická simulace

Klára Pánková (kvinta)
 
 

Uvažovali jste o tom, že se stanete diplomatem? Studovat mezinárodní vztahy a setkávat se s výjimečnými lidmi z celého světa? Můžete si to vyzkoušet. Toto září jsme se zúčastnili akce, které říkáme PDS. Vlastně se jedná o simulaci valného shromáždění OSN pro studenty středních škol. Každý účastník si vybere zemi, za kterou bude vystupovat a výbor. Výbory jsou tři: Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost; Hospodářský a finanční výbor; Sociální, humanitární a kulturní výbor. Každý se zajímá
o vybraná témata a problémy, které se tam snaží během několika dní vyřešit. Jednání probíhalo na vysoké úrovni v plzeňské radnici a veškerá organizace byla bezchybná.

Můj osobní názor je, že tato akce pro mě byla velice přínosná, co se informací týče, ale odnesla jsem si i spoustu skvělých zážitků a přátel. Pokud vás tento článek zaujal, neváhejte si PDS vyhledat na internetu, nebo se mě zeptat osobně. Doufám, že příští rok pojedeme ve větším počtu :-)  

HALLOWEEN

Anna Gažiová (1.ročník)
 
 

Ten den se nezdál být nikterak zvláštní. Bylo za pět minut osm a my jsme (někteří ještě v polospánku) čekali na první vyučovací hodinu. Všude se ozýval tlumený hovor a sem tam smích. Pak se náhle, z ničeho nic, rozletěly dveře a dovnitř vešla ta bytost. Byla mrtvolně bledá, kolem očí tmavé kruhy a ústa sešitá černou nití.

„Tak co,“ spustila, „už jste vymysleli, co bude v tom sklepě?“

V tom okamžiku se nám všem rozsvítilo; ta bytost byla z kvarty, se kterou jsme my – první ročník – organizovali Halloween.

Sklep samozřejmě vymyšlený nebyl, a tak nám bytost z kvarty dala ultimátum do velké přestávky. Byla očividně rozladěná
a nervózní a já se jí ani nedivím.

První tři hodiny proběhli vcelku normálně. Matikář nás očividně neměl v úmyslu strašit – ač pro některé z nás je tento předmět mnohdy horší než leckterá stezka odvahy – a jedinými zaklínadly byla slova v biologii pronášená posvátným a tajemným jazykem odborníků.

Začalo to o čtvrté vyučovací hodině. Přišla k nám bytost z rána, doprovázená třemi dalšími stejného druhu (mrtvolná pleť, tmavé kruhy, sešitá ústa) a jala se s námi probírat léčky, které máme na malé a nevinné primány, sekundány, a terciány uchystat ve sklepě (který byl vznešeně nazýván Horror Hausem) a všelijaké úkoly na stanovištích ve městě, které také budou muset absolvovat. Dále instruovala ty z nás, kteří měli jít s nejmenšími primány a chránit je před veškerými nástrahami města (automobilová doprava, McDonald, apod.)

Když bylo tedy vše dořešeno, vyhrnuli jsme se na chodbu, kde nás poněkud zaskočil dav mnoha – netroufám si říci dětí, neboť nevím, zda se tak dá nazvat někdo, kdo je zelený a má v hlavě zaraženou sekeru. Tak tedy mnoha roztodivných obyvatel naší
i jiných galaxií, kteří zrovna prováděli přehlídku, po níž se měli odebrat do města, kde na ně – jak už bylo řečeno – čekalo mnoho úkolů.

Některé byly vskutku podivné. Například: jezení cibule a papíru, jezení jogurtu poslepu (hlady skutečně netrpěli), tanec na přeplněné ulici, nošení citrónu mezi čely, hledání bonbónů v mouce…

Poté, co všechno splnili, se vrátili do školy, kde je čekala stezka odvahy.

Jen krátce k jedné její části – již zmiňovanému sklepu. Museli jím projít ve tmě, což by nebylo tak zlé, nebýt nepříjemných překvapení, která na ně číhala. Byli jsme tam my, hodní a milí studenti prvního ročníku, kteří na ně bafali a mimoto také dva hovězí jazyky a játra visící ze stropu ve výši obličeje. Naštěstí v té tmě nemohli vidět, do čeho vlastně narážejí (těm, kdo to při četbě tohoto článku zjistili, se hluboce omlouvám).

S koncem stezky odvahy skončil i haloweenský den, který se nakonec (navzdory všem obavám) docela pěkně vydařil.


Kateřina Růnová, tercie: „Tento rok jsem si Halloween opravdu strašně moc užila a stezka odvahy byla nejlepší za poslední 3 roky!“

Martina Hřebeková, tercie: „Halloween byl moc hezký, strašidelný a zábavný.“

Tomáš Novák, sekunda: „Halloween byl
zábavný a trochu strašidelný a asi ze všeho 
 
nejlepší byla strašidelná stezka.“
 
Katarína Pradeniakova, tercie: „Halloween 
byl moc hezký, nejvíce mě vystrašila Samara
:)“
 
Ksenia Rudyuk, tercie:
„Halloween byl úžasný.
Strašidelný dům byl tenhle rok 
obzvlášť suprovej.“
 

(Pozn. red. - všechny fotky z akce najdete ve fotogalerii a v originálním rozlišení na Flickru)

https://www.flickr.com/photos/casopis4u/

 

Recenze na výstavu Jaromíra Švejdíka (24.9. - 14.12.)

K jako Kafka

Eva Malcátová (1.ročník)
 
 
V úterý 14.října 2014 jsme v rámci výtvarné výchovy navštívili výstavu tvorby Jaromíra Švejdíka alias Jaromíra 99. Na výstavě jsme byli jako jedíní, což bylo dobré, protože jsme si mohli obrázky v klidu prohlédnout. Výstava byla formou komiksu na motivy povídky "Zámek" od Franze Kafky. Obrázky byly černobílé a opravdu zajímavé. Díky tomu, že nám pan profesor Žák jednou pouštěl na výtvarné výchově právě film "Zámek", tak jsme příběh i trochu znali a dovedli jsme lépe obrázky pochopit. Je opravdu zajímavé, jak Jaromír 99 pojal toto téma a líbí se mi, že obrázky jsou pojaty moderně. Na výstavu bych šla určitě ještě jednou, ale až po tom co bych si přečetla "Zámek".